Kdo z nás si nevzpomene na pionýrské tábory. Takových opravdových je už málo. Jeden z nich „Hvězdička“ je poblíž malebné vesničky Slatina nad Zdobnicí.

Dvě pracovní směny trvalo, než se podařilo Poslanecké sněmovně dát důvěru nové menšinové vládě Ano a ČSSD s podporou KSČM. Šestnáct hodin se pravicoví „demokraté“ předváděli před televizními kamerami. Neřekli sice nic nového, nic, co by občan neznal a od nich nečekal.

Se zájmem jsem si přečetl v Městském zpravodaji obšírné vyjádření starosty k problematice zdvojkolejnění železniční tratě Choceň – Týniště a naprosto souhlasím s jeho výhradami k uvažovanému projektu a vyjadřuji velké uznání k jeho akcím v tomto směru. Na veřejné prezentaci v Městském kině jsem ale pochopil správnost tohoto záměru ke zvětšení propustnosti železniční tratě a oceňuji výklad hlavního projektanta, který se snažil vyhovět všem připomínkám města.

Kolik let jste strávil na cestách?
Celkem jsem v zahraničí strávil od roku 1990 do dnešních dnů téměř jedenáct let. Projel jsem kus světa, což mi samozřejmě v mnohém změnilo můj osobní názor na svět a pochopitelně i na politické vidění a souvztažnosti, které jsem předtím neznal. Na vlastní oči jsem zkrátka viděl velké rozdíly mezi Evropou a třeba takzvaným třetím světem. Bylo mi tehdy teprve 19 let, když jsem začal cestovat světem.

(K případu Ondráček)

Události posledních dní, zejména organizovaný nátlak a útoky na Zdeňka Ondráčka včetně výhrůžky lynčem vedoucí nakonec k jeho nedělní rezignaci na funkci předsedy komise pro kontrolu GIBS, mnou otřásly. Rezignaci jsem logicky očekávala – šikovně rozpoutaná mediální kampaň s „dojemným“ apelem na symboliku pendreků proti studentům v listopadu 1989, následné demonstrace masy především mladých lidí a podepisované petice (to, co bylo vidět) a hlavně přímé fyzické ohrožení jeho rodiny (o čemž oficiální média samozřejmě mlčí) nemohly mít jiný výsledek. Stejně jako jsem krátce předtím očekávala tu silnou reakci a rozpoutanou hysterii po jeho zvolení.