22. ročník výšlapu na Velkou Deštnou

vyslap velka destnaS velkými obavami jsme vzhlíželi k 8. červnu, kdy jsme měli naplánovaný pravidelný každoroční  výšlap na Velkou Deštnou. Nakonec se ale na nás usmálo štěstí a symbolicky na Medarda přestalo pršet. Na místo určení v Luisině údolí se většina účastníků dopravila po vlastní ose a předseda Tonda Kapucián, každého příchozího vítal symbolicky po česku „chlebem a solí".

S radostí jsme konstatovali, že kromě tradičních a vytrvalých účastníků a zakladatelů pochodu se na jeho startu ukázali i nové tváře. Sešla se věkově různorodá skupina lidí od těch dříve narozených až po naše ratolesti a to jak ty školou povinné tak i nejmenší v kočárku. Přímo na parkovišti bylo připraveno občerstvení, opékali se buřtíky a pro ty starší se podávalo i něco ostřejšího.

Věra Žižková nezapřela své pedagogické vzdělání a připravila pro děti soutěže, takže ani ony se rozhodně nenudili a s rozveselenými tvářemi si chodili pro ceny. Chvíli jsme čekali na hosta nejvzácnějšího Otu Rumla, ale ten musel upřednostnit před tímto milým setkáním, práci v krizovém povodňovém štábu. Dorazila tak jen jeho telefonická zdravice.

Po milých a přitom věcných proslovech předsedy OV KSČM Tondy Kapuciána, krajského radního Pepy Lukáška a členky ÚV KSČM Věry Žižkové, jsme se tak za stále slunného počasí mohli vydat na 2,5 km kopcovitý výšlap z Luisina údolí na Velkou Deštnou. Tempo nasadil každý svoje vlastní. Někdo to vzal doslova úprkem, druzí zase se při výšlapu kochali krásami přírody a využívali i občerstvení u zastřešených studánek. Výšlap až na úplný vrchol nakonec zvládli úplně všichni, i kočárek si i přes velmi nepříznivý terén nakonec našel na vrchol cestu. Pravda za tento úspěch vděčí, ani ne tak jeho šoférovi jako spíš okolo jdoucím souputníkům a posléze nosičům. 

Na vrcholu jsme měli možnost se občerstvit v otevřeném bistru a po krátkém odpočinku a rozhledu do překrásných panoramat Orlických hor a Krkonoš jsme se mohli vydat na zpáteční cestu. Ti sportovně založenější si ještě na vrcholu mohli zafandit účastníkům souběžně probíhajícího závodu horských kol. Cesta dolů už pak ubíhala mnohem rychleji. Pravdou je, že Ti pomalejší byli mohutně povzbuzováni k rychlejšímu kroku zlověstným hřměním blesků, které se ozývalo z dálky, ale nakonec na parkoviště dorazili suchou nohou všichni.

To že při odjezdu z Luisina údolí se nakonec rozpršelo, nemohlo nijak ubrat na dobré náladě účastníků tohoto setkání a už teď se všichni těší nashledanou příští rok.

Mirek Pavlíček
Zobrazeno 2936 x
Go to top