Dokonáno jest! Jako za Mistra Jana!

stained-glass-windowPondělí 3. června 2013 budou si svobodně smýšlející občané této republiky po celé generace připomínat jako Den vítězství české zdivočelé koaliční pravice. Jako den vítězství nejen nad zdravým rozumem, ale i nad přáním 80 procent lidu tak těžce zkoušeného národa.

V zemi, kde už téměř není ani haléř na chromé, slepé, hluché, duševně neduživé, na neobvyklými nemocemi trpící dítka i s jejich rodinami, v zemi přezázračně zplozených miliardářů na straně jedné a déle něž pětinu století stále chudnoucí většinou na straně druhé, posvětil Ústavní soud dar vlády Petra Nečase v tuzemsku působícím církvím – obří zlatý důl, lidově zvaný církevní restituce. Dokonáno jest! Tentokrát ukřižovanými jsou zákonodárci (senátoři i poslanci za VV, ČSSD i KSČM) a drtivá většina občanů českého Absurdistánu. A také čeští baptisté, kteří se prapodivných čachrů zřekli. Naše údajně nejspravedlivější právní instituce taky mohla ještě pár dnů počkat a vyhlásit svůj ortel nad kacíři teprve 6. července – v den 598. výročí upálení Mistra Jana Husa.

 I sebenehoráznější rozsudek tohoto soudu však platí. Zřejmě se nedočkáme studentských stávek, protestních hladovek anebo antirestitučních hepeninků. Ani média nespustí stavidla oprávněných pochybností. Církve, v drtivé většině především římsko-katolická, se mohou těšit nejen na 75 restitučních miliard,
ale i na dalších třicet supertučných let, kdy český stát seškrtá kdeco, jen aby jim vyplatil dalších 59 miliard, včetně inflace! (Jen aby na správce státní kasy jednou nevlítnul nějaký nábožensky zfanatizovaný exekutor!) Pofoukáním bolístky má být postupné snižování platů duchovním, hrazených dosud státem. Jenže ty miliardy se promění v pole, luka, lesy, rybníky, možná i v lihovary, vinopalny a třeba i pivovary – jak bývávalo ještě v dobách vrcholné církevní moci.

 Už vidím šíbry nejrůznějších kalibrů, jak se třesou na keťasení s polnostmi a jinými nemovitostmi, včetně církevních objektů. Už vidím, jak se vysoký klér chystá na brigády, aby se úroda z církevních polí dostala včas pod střechu. Už vidím, jak se z farářů stávají farmáři (slovo sedlák nebo dokonce družstevník není dnes „in"), už vidím, jak řádové sestry jednotí cukrovku, ošetřují dojnice, škubou husy. Restituované nemovitosti přece bude třeba udržovat, zhodnocovat, zvelebovat. Církevní školy ani instituce k tomu přece žádný pracovně vzdělaný personál neprodukují ani nepřipravují. A tak se vrátíme do dávných dob děveček a čeledínů, do dob připomínajících nesmlouvavou feudální robotu.

 A vůbec: restituce – nejen ty církevní – nic zvlášť dobrého národu nepřinesly
a nepřinášejí. Jsou jako ta velká voda, co nás právě sužuje.     

 Josef Till

 
Zobrazeno 1951 x
Go to top