Ambasadorština

satelitNení žádným tajemstvím, že zřejmě všechny zahraniční zastupitelské úřady mívají ve svém kádrovém obsazení také specialisty s delikátním posláním koukat důkladně pod pokličku zejména vojensko-politických aktivit dané země. Přidělenci se jim, tuším říká. A je lhostejné, zda hostitelský stát se momentálně lísá k velvyslanci &comp. jako spráskaný pes, anebo příslušné úřady mají ježčí bodliny a oči na šťopkách.
Jako voják základní služby ve druhé polovině 50. let si vzpomínám, že když do terénu vyrazilo jen pár vozidel raketového oddílu, kontrarozvědka mohla být téměř jistá, že v nejnevhodnější chvíli se odněkud vynoří diplomatické vozidlo (s označením CD, což se překládalo jako cizí darebák), jehož osádka si vyjela někam do výcvikové Tramtárie na houby. I když bylo plno sněhu a pod nulou. Co na tom, že přidělence čekala daleká zpáteční cesta do diplomatického hnízda. Hnízda? Spíše hnízdiště, kde se pikle kují a mluví se či šeptá ambasadorštinou, esperantem hodně tajných služeb. Kdeže loňské zvyky jsou! Ve srovnání s dneškem to byly akce příštipkářů a druhořadých fízlíků. Dnes satelitní špión spočítá vojskům i bagančata, jen aby zjistil, zda mají cvoky dole nebo snad i nahoře. A vše potuplují mimořádně výkonné radary, které fakt, ale dooopravdicky nesrší žádné škodliviny, jak nás ještě nedávno přesvědčovali radaristé z Brd. Připočtěme drony, ty bezpilotní slídiče a zabijáky, anebo supertajná odposlouchávadla v blízkosti spojenců a přátel věrných až za hroby svých vojáků i civilistů, a máme před sebou aspoň zlomek ambasádorské abecedy našich dnů.
Nejen technikou je ovšem živ přidělenec. A tak vymýšlí, plánuje a organizuje
barevné puče, zatímco jejich tuzemský šéf hrdě veřejně prohlašuje, že přijíždí
do dotyčné země učit tamější zaostalce demokracii a obchodu, případně bojovat proti korupci, neboť sám má v tomhle punktu nejvyšší svěcení.
Aby se na ambasádách neukousali nudou, hledají vhodný a ke všemu ochotný kompars, který za příslušný valutový obolus se srocuje a tu hází vajíčka, onde
se pasuje do role arbitra s červenými kartami, anebo dokonce zázračně schrastí přes noc haldy pneumatik, které tak fajně hoří a kouří; ten dým pak zahaluje profesionální řvouny odjinud, případně kryje nějaký ten masakr. Nejhorší na tom všem je, že ambasadorštinou ochotně a za slušné všimné ve velkém ohlupuje nejen globální, ale hlavně místní mediokracie.

Josef Till
Zobrazeno 3009 x
Go to top