KSČM se dlouhodobě a pravidelně problematikou školství zabývá a tím pádem i problematikou speciálního školství a inkluzí. Hlavním problémem školství v celé ČR je, že je dlouhodobě podfinancované a destabilizované různými experimenty.

Chtěli bychom, aby se občanům Kostelce n.O. dobře žilo v našem městě.Vámi zvolení zastupitelé za KSČM budou prosazovat Vaše zájmy.Budeme podporovat všechna řešení, která zlepší životní podmínky obyvatel našeho města.

I ve městě Kostelec nad Orlicí se připravujeme na komunální volby. O 21 míst v městském zastupitelstvu svede boj 11 kandidátek.

Kdo z nás si nevzpomene na pionýrské tábory. Takových opravdových je už málo. Jeden z nich „Hvězdička“ je poblíž malebné vesničky Slatina nad Zdobnicí.

Dvě pracovní směny trvalo, než se podařilo Poslanecké sněmovně dát důvěru nové menšinové vládě Ano a ČSSD s podporou KSČM. Šestnáct hodin se pravicoví „demokraté“ předváděli před televizními kamerami. Neřekli sice nic nového, nic, co by občan neznal a od nich nečekal.

Se zájmem jsem si přečetl v Městském zpravodaji obšírné vyjádření starosty k problematice zdvojkolejnění železniční tratě Choceň – Týniště a naprosto souhlasím s jeho výhradami k uvažovanému projektu a vyjadřuji velké uznání k jeho akcím v tomto směru. Na veřejné prezentaci v Městském kině jsem ale pochopil správnost tohoto záměru ke zvětšení propustnosti železniční tratě a oceňuji výklad hlavního projektanta, který se snažil vyhovět všem připomínkám města.

Kolik let jste strávil na cestách?
Celkem jsem v zahraničí strávil od roku 1990 do dnešních dnů téměř jedenáct let. Projel jsem kus světa, což mi samozřejmě v mnohém změnilo můj osobní názor na svět a pochopitelně i na politické vidění a souvztažnosti, které jsem předtím neznal. Na vlastní oči jsem zkrátka viděl velké rozdíly mezi Evropou a třeba takzvaným třetím světem. Bylo mi tehdy teprve 19 let, když jsem začal cestovat světem.

(K případu Ondráček)

Události posledních dní, zejména organizovaný nátlak a útoky na Zdeňka Ondráčka včetně výhrůžky lynčem vedoucí nakonec k jeho nedělní rezignaci na funkci předsedy komise pro kontrolu GIBS, mnou otřásly. Rezignaci jsem logicky očekávala – šikovně rozpoutaná mediální kampaň s „dojemným“ apelem na symboliku pendreků proti studentům v listopadu 1989, následné demonstrace masy především mladých lidí a podepisované petice (to, co bylo vidět) a hlavně přímé fyzické ohrožení jeho rodiny (o čemž oficiální média samozřejmě mlčí) nemohly mít jiný výsledek. Stejně jako jsem krátce předtím očekávala tu silnou reakci a rozpoutanou hysterii po jeho zvolení.

Dnešní šílenství přepisování dějin nepomine ani letošní osmičkový rok.
A hned začne únorem 1948, který je popisován jako puč.

Po sečtení hlasů druhého kola prezidentských voleb ihned začala diskuse, proč Zeman porazil Drahoše. Zemanův tábor samozřejmě slavil. Pokud se někdo domníval, že tábor Drahoše bude hledal zejména příčiny porážky, hluboce se mýlil. Všichni jeho obdivovatelé se pustili do hledání něčeho, čím by přes porážku vyzvedli zásluhy svého favorita.