Přístupy KSČM ke speciálnímu školství a k inkluzi

kscm tresne euKSČM se dlouhodobě a pravidelně problematikou školství zabývá a tím pádem i problematikou speciálního školství a inkluzí. Hlavním problémem školství v celé ČR je, že je dlouhodobě podfinancované a destabilizované různými experimenty.
Chybí finance na dostatečné platové zabezpečení pedagogických i nepedagogických pracovníků škol. Chybí prostředky na psychology a asistenty na školách, na učebnice a učební pomůcky, na kurzy, které jsou součástí výuky žáků, na další vzdělávání učitelů. Dochází tak k přenášení nákladů ze státu na zřizovatele a na rodiny. Tyto problémy se negativně projeví v dalším poklesu úrovně vzdělanosti našeho národa, ve snížení konkurenceschopnosti České republiky a zvýšení sociálního napětí.

1. Úvod

Úroveň speciálního školství v bývalém Československu a pak v ČR bylo na předním místě ve světě. Jak diagnostikováním dětské populace, tak personálním a materiálním vybavením speciálních škol. Žákům se na speciálních školách dostávalo vzdělání odpovídající jejich možnostem, potřebám a typu postižení, poruchám učení, případně chování. Vzděláváni byli podle upravených vzdělávacích plánů a příloh (pro žáky s lehkým mentálním postižením), při nižším počtu dětí ve třídách. Jejich potřebám odpovídaly i prostory školy a pomůcky. Učili je kvalifikovaní speciální pedagogové, nechyběli ani další specialisté.

V 90. letech se však začaly objevovat první snahy o revizi, respektive likvidaci systému speciálního školství. Tento systém byl napadán ze strany různých neziskových a lidskoprávních organizací z ČR i ze zahraničí. Vytvářely se pracovní skupiny a agentury při ministerstvech (především MŠMT a MPSV), pořádající konference, semináře a školení, přesvědčující veřejnost, a to i prostřednictvím médií, o tom, jak je „vyčleňování“ žáků do speciálních škol diskriminační. Tyto útoky, zaměřující se především na děti s lehkým mentálním postižením (LMP), zintenzívněly po rozhodnutí Evropské komise o diskriminaci romských žáků v ČR z důvodu vysokého počtu těch, kteří se vzdělávají mimo hlavní proud. Je pravda, že speciální školy nezanikly, nicméně na školská poradenská zařízení je vyvíjen tlak, aby začleňovala diagnostikované žáky do běžných škol.

V současnosti je tak vzdělávání osob se speciálními výchovnými potřebami realizováno v soustavě škol a zařízení, částečně pak ve specializovaných institucích. Existují tři formy speciálního vzdělávání: individuální integrace (zařazení dětí/žáků/studentů se speciálními vzdělávacími potřebami do výuky v běžných třídách), skupinová integrace (zařazení do speciálních tříd zřízených podle § 16 odst. 9 při běžných školách) a vzdělávání ve škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením (speciální škola), popřípadě kombinace uvedených forem. Rodiče (zákonní zástupci) dítěte se musí rozhodnout, kterou vzdělávací cestu pro své dítě zvolí. Stále více se však prosazuje tzv. společné vzdělávání/inkluze bez ohledu na dopady.

Speciální školy jsou zřizovány jako školy mateřské, základní, střední, příp. konzervatoře, a to podle druhu postižení. Vyhláška, respektive vzdělávací program, podle kterého se vyučovali žáci s LMP na základních školách praktických, byl zrušen, takže tyto školy se staly běžnými školami s žáky využívajícími podpůrná opatření různého stupně.

Po ukončení povinné školní docházky se žáci mohou dále vzdělávat v praktické škole (1 rok a 2 roky), na odborném učilišti (2 a 3 roky), na středním odborném učilišti (pokud žák splní požadavky pro přijetí a jeho zdravotní způsobilost to dovoluje).

2. Školská poradenská zařízení

Speciálně-pedagogická centra jsou zřizována jako součást škol speciálních, ale mohou fungovat i samostatně. Činnost centra probíhá buď přímo v zařízení, nebo pracovníci docházejí do škol nebo školských zařízení, do zařízení pečujících o mentálně postižené nebo přímo do rodin. Služby poskytují dětem zpravidla od tří let (ale i dříve) do ukončení vzdělávání.

Pedagogicko-psychologické poradny pomáhají školám určovat postup práce s dětmi, určují diagnózy žáků, případně přidělují podpůrná opatření a stanovují (nepřímo) výši finančních nákladů, které stát (ministerstvo, kraj, obec) přidělí na žáka (na škole speciální či v inkluzi). Na centrech a poradnách působí speciální pedagogové a další odborníci. Centra a střediska jsou specializovaná na jednotlivé druhy postižení žáků, nejrozšířenější jsou pro žáky s mentálním postižením. Některá působí samostatně, některá při velkých školách speciálních či při různých speciálních ústavech (tedy při školách specializovaných na zvláště obtížné případy).

Pracovní podmínky pro pracovníky školských poradenských zařízení se za poslední dva roky (od účinnosti změn v souvislosti s inkluzí) významně zhoršily. Jsou dlouhodobě přetěžováni, významně narostla administrativa. Mají nedostatek tabulkových míst pracovníků, která jsou často nenaplněna, zaměstnanci odcházejí do jiných oborů.

Školská legislativa upravující vzdělávání dětí se zdravotním postižením

* zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) a série prováděcích právních norem,

* zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů,

* vyhláška MŠMT č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání,

* vyhláška MŠMT č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky,

* vyhláška MŠMT č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních,

* vyhláška MŠMT č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných,

* vyhláška MŠMT č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři

V souvislosti s přijetím novely školského zákona byl ministerstvem školství vypracován Akční plán inkluzivního vzdělávání na období 2016 – 2018 a Situační zpráva o inkluzivním vzdělávání. Akční plán inkluzivního vzdělávání vychází z dokumentu Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020, v němž jsou definována i prioritní témata vzhledem k inkluzivnímu vzdělávání.

2. Nové pojetí vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami

Toto nové pojetí bylo umožněno od 1. září 2016 novelizací § 16 školského zákona, upravenou vyhláškou č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných a novelizovanou vyhláškou č. 364/2005 Sb., o vedení dokumentace škol a školských zařízení a školní matriky. Tyto dokumenty definují podpůrná opatření a skupiny žáků, kterým je podpora určena.

Podpůrná opatření spočívají v poradenské pomoci školy a školského poradenského zařízení, úpravě organizace, obsahu, hodnocení, forem a metod vzdělávání a školských služeb, včetně prodloužení délky středního nebo vyššího odborného vzdělávání až o dva roky, úpravě podmínek přijímání ke vzdělávání a ukončování vzdělávání, použití kompenzačních pomůcek, speciálních učebnic a speciálních učebních pomůcek, podpůrných nebo náhradních komunikačních systémů, úpravě očekávaných výstupů vzdělávání, vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu, využití asistenta pedagoga, dalšího pedagogického pracovníka, tlumočníka českého znakového jazyka, přepisovatele pro neslyšící, poskytování vzdělávání nebo školských služeb v prostorách stavebně nebo technicky upravených.

3. Statistika

Na základních školách se dnes vzdělává 900 tisíc dětí. Žáků se zdravotním postižením je kolem 95 tisíc. K nejčastější diagnóze patří poruchy učení. Žáků s lehkou mentální retardací máme aktuálně přibližně 11 tisíc, s poruchami chování 13 tisíc a autistického spektra 4 tisíce. (zdroj Ondřej Andrys, náměstek ústředního školního inspektora na konferenci v Senátu PČR 16. 5. 2018)

Počet žáků v základních školách speciálních se snižuje. Ve školním roce 2015/2016 chodilo do ZŠ speciální 23880 a do ZŠ 54837 žáků se znevýhodněním, ve školním roce 2016/2017 chodilo do ZŠ speciální 22721 a do ZŠ 58923 žáků se znevýhodněním, ve školním roce 2017/2018 chodí do ZŠ speciální 23041 a do ZŠ 72765 žáků se znevýhodněním.

(zdroj analýza MŠMT podle iDNES.cz 27. 10. 2017)

4. Přístup KSČM

Inkluze v rozumné míře podle potřeb žáků a podmínek dané školy probíhala i před listopadem. Pokud žáci učení nezvládali, byli zařazeni do škol speciálních, v nichž se pod vedením speciálních pedagogů vzdělávali podle svých schopností a potřeb, aby byli schopni se co nejlépe integrovat do společnosti.

Novela školského zákona, která od 1. září 2016 zavedla zmíněné změny, byla od počátku předmětem diskuze a kritiky ze strany učitelů běžných i speciálních škol, poradenských zařízení, školských asociací a dalších expertů. Silná kritika zaznívala i ze strany KSČM. Vystupovali jsme na konferencích a seminářích, při jednáních na školském výboru i na plénu sněmovny. Navrhli jsme jako minimální požadavek odložení účinnosti o dva, respektive o jeden rok, a ověření „inkluze“ v pilotním programu i vzhledem k nepřipravenosti terénu. Teprve po jeho vyhodnocení rozhodnout, co dál. Náš návrh na odložení o dva roky však nezískal dostatečnou podporu, druhý návrh (odložení o jeden rok) sněmovna nedokázala včas projednat. V průběhu uplynulých dvou let realizace „společného vzdělávání“ se potvrzují naše obavy, stejně jako ČŠI, která vydala tematickou zprávu o společném vzdělávání ve školním roce 2016/17. V ní zmiňuje především administrativní náročnost, enormní zvýšení pedagogické a metodické zátěže pro učitele, absence kvalifikace pro práci s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami, personální poddimenzovanost na školách i v poradenských zařízeních, obsahovou roztříštěnost a špatné zaměření kurzů (informace se různí, jsou nejednoznačné, a to i na kurzech NIDV vedených certifikovanými lektory, další vzdělávání nepokrývá potřebu proškolení všech pedagogů, kteří vyučují žáky s nárokem na podpůrná opatření, školní poradenské pracoviště by měla mít i speciálního pedagoga a psychologa, ale není pro ně vytvořen systém financování, chybí pilotní ověřování).

Také podle Asociace speciálních pedagogů, která hodnotila dosavadní průběh inkluze, tato nenaplnila proklamovaná očekávání, přinesla nepřiměřenou administrativní a personální

zátěž, nedostatek peněz pro školy, navíc proudí do škol se zpožděním. Dále - snížená úroveň vzdělávání v důsledku vyššího počtu žáků s výchovnými a závažnými výukovými problémy, nedostatek času pedagogů pro běžné žáky a pro žáky s mimořádným nadáním. Nabídky DVPP nejsou tematicky vhodně volené a nejsou provedené na odpovídající odborné úrovni, lektoři často nemají praktické zkušenosti. Školská poradenská zařízení jsou přetížena, negativně je přijímána odbornost a nadhodnocení funkce asistenta ve vzdělávání.

Financí na inkluzi bude potřeba víc, než se původně předpokládalo. V roce 2017 měla opatření vyjít na 1 mld., ale jen od ledna do června stála 1,5 mld. V příštím roce by se finance měly navýšit z předpokládaných 1,5 mld. na téměř 4 mld. MŠMT na poslední chvíli sepsalo vyhlášku, která má snížit odměny pro pedagogy, kteří se věnují dětem s poruchami nad rámec vyučování. Část dětí by měla přijít i o nárok na asistenta pedagoga.

Konkrétní připomínky:

* Personální zajištění – chybí speciální pedagogové, psychologové, asistenti (zpravidla nekvalifikovaní maturanti, kteří absolvují osmdesátihodinový kurs a čtyřicetihodinovou praxi)

* Vzdělávání učitelů – učitelé běžných škol nemají potřebné vzdělání speciální pedagogiky, podle školského zákona si velký počet z nich musel doplnit vysokoškolské magisterské pedagogické vzdělání podle předmětů, které učí, u učitelů ze škol jde o „kombinované studium (dříve dálkové studium)

* Pedagogické fakulty neumožňují v potřebném počtu zájemcům získat či doplnit si vzdělání ve speciální pedagogice, a tak od roku 2015 stovky speciálních pedagogů musí studovat na Katolické univerzitě na Slovensku a na soukromé univerzitě DSW v Polsku ve Wroclawi (od školního roku 2018/2019 nových studentů na dvě stě).

* Nárůst administrativy na školách - výkazy, statistiky, evidence, tvorba individuálních plánů, vyhodnocování výuky; šablony – opět obrovská administrativní zátěž (učitelé musí každý měsíc vyplňovat 20 papírů)

Konkrétní ukázka administrativní zátěže na střední škole: škola musí zabezpečit žádost a souhlas k zařazení žáka do třídy zřízené podle § 16 odst. 9 školského zákona i přesto, že zákonný zástupce nebo zletilý žák podává přihlášku do speciální třídy příslušného oboru vzdělání, souhlas s poskytováním podpůrných opatření, souhlas s individuálním vzdělávacím plánem (IVP), souhlas s poskytováním poradenské služby pracovníky ŠPZ, úpravu formuláře IVP, vypracování plánu podpůrných opatření, úpravu ŠVP, školních řádů, průběžné vyhodnocování poskytovaných podpůrných opatření, sledování platnosti doporučení ŠPZ (platnost končí různě během školního roku – dříve byla doporučení vydávána na školní rok), vypracování snímku školy pro ŠPZ (každé ŠPZ má jiný formulář, SŠ může spolupracovat podle typu postižení žáků se SVP až s několika ŠPZ, vypracování seznamu pomůcek a jeho postupné doplňování, vypracování podkladu pro ŠPZ k vyšetření žáků se SVP (zpravidla 1x v roce pro každého žáka s mentálním postižením a 1x za 2 roky pro další žáky se SVP - dříve bylo platné po celou dobu vzdělávání ve SŠ, poradny doporučení automaticky vystavovaly pro daný školní rok).

* Zahlcení školských poradenských zařízení, povinná rediagnostika, nárůst administrativy, přetížení pracovníků a jejich odchody mimo poradenství; dlouhé čekací doby na vyšetření ((postižené děti čekají i 5 měsíců ve školách je téměř 80 tisíc handicapovaných žáků), pracovníci školských poradenských zařízení nestíhají děti řádně prošetřit; roste počet žáků, kterým rodiče shání potvrzení o jejich postižení neoprávněně, což přináší pro školství další značné finanční náklady

* Běžní žáci – ruší je přítomnost asistenta/asistentů ve třídě, chování integrovaných žáků

* Inkludovaní žáci - nezvládají učivo, zaostávají, nezažívají pocit úspěchu, bývají předmětem šikany, paradoxně bývají víc vyloučeni, než kdyby byli v malém kolektivu ve speciální škole; inkluze vypadá i tak, že učitel „normální“ žáky a žák s postižením se pod vedením asistenta pedagoga učí v kabinetu, ve sborovně, na chodbě; Rámcový vzdělávací plán pro základní vzdělávání zahrnuje oblasti a rozsah, který nemohou zvládnout (dva cizí jazyky, matematika, fyzika, chemie atd., na bývalé škole praktické např. posíleny pracovní činnosti, mnohé tyto děti jsou manuálně zručné, tato činnost je motivovala a dovedla např. k vyučení se a zapojení se do pracovního procesu)

* Vybavení škol neodpovídá potřebám těchto dětí, Dále pomůcky a podpůrná opatření po odchodu postiženého žáka na jinou školu zůstávají původní škole mnohdy bez využití

* Finanční náročnost – inkluze stojí miliardy korun (ve školním roce 2016/2017 přes dvě miliardy výdajů pro inkluzi navíc), které by se daly využít jinak, je běžné, že ředitelé škol ještě v polovině roku nevědí, kolik peněz škola získá, nemohou tak plánovat činnost školy, a to ani v personální oblasti; po 31. 8. 2018 již není možné čerpat finanční prostředky na financování asistentů pedagoga pro žáky se zdravotním postižením nebo se sociálním znevýhodněním v takové míře jako dosud (končí čerpání ze dvou modulů rozvojového programu)

* Školení - informace často nejednotné

5. Závěr

Úroveň výuky trvale klesá od roku 1989, důvodem jsou rozsáhlé společenské změny, které mají vliv na školskou soustavu. Hodnoty socialistického zřízení byly popřeny, nově má společnost jiné priority. Myšlenka inkluze ve vzdělávání nedokázala výše uvedené negativní vlivy vyrovnat. Do školské soustavy je zaváděna nepromyšleně, neodborně, chaoticky. Školy nebyly předem připravovány na zavedení inkluze, neproběhlo pilotní odzkoušení na vybraném vzorku škol. Hned po zavedení nové legislativy se „pilotuje“ v celé republice. To s sebou nese především obrovskou administrativní zátěž pro školy i školská poradenská zařízení a mnoho nejasností, které se „ladí za pochodu“.

Téma vzdělávání Romů – paradoxně inkluze sociálně slabým žákům nepomohla, protože podpůrná opatření jsou podmíněna Doporučením školského poradenského zařízení (dále jen „ŠPZ“). Tyto děti mají rodiče, kteří s nimi až na výjimky do ŠPZ nepůjdou. Proto jsou většinou podpořeny jen bezplatně přímo na škole, která je sama může zařadit pouze do I. stupně podpory. Na extrémní případy rodičů, kteří svým dětem ubližují, sice škola může upozornit OSPOD, ale to je hraniční řešení a týká se jen malého počtu žáků. Ve školách kde je více sociálně slabých dětí většinou chybí asistenti, protože škola nemá potřebný počet Doporučení, aby mohla o pozici požádat (dle vyhlášky 27/2016, § 18).

V současnosti je třeba především zachovat a vybalancovat podmínky pro speciální školy (dostatek finančních prostředků), včetně škol se třídami dle § 16 odst. 9 pro lehce mentálně postižené (dříve ZŠ praktická). Pokud nelze malé školy udržet, protože ve spádové oblasti je jen málo žáků se SVP, je třeba zřídit v běžných ZŠ potřebný počet tříd dle § 16 odst. 9. Takže na malém městě může být jedna škola, ale v ní je třeba umožnit skupinovou integraci pro žáky, kteří to potřebují.

Toto pojetí inkluze tedy hodnotíme jako nesystémové, které zhoršilo situaci ve školství, snižuje kvalitu vzdělávání, nikomu nepomohlo, naopak. Ublížilo žákům běžným i inkludovaným, učitelům, školským poradenským zařízením a ohrožuje fungování systému speciálního školství. Změny nezřídka vedou k větší segregaci inkludovaných žáků a k podpoře víceletých gymnázií, soukromého školství a domácího vzdělávání, to znamená k privatizaci veřejné služby.

Je proto třeba vrátit původní stav, kdy inkluze probíhala podle schopností žáků a podmínek dané školy. Není problém integrovat žáky s tělesným postižením, problém je mentálního postižení, kombinovaných vad, autismu, u některých smyslových postižení. Záleží tedy na druhu a stupni postižení jednotlivce. Je třeba postupovat individuálně, případ od případu.

VV ÚV KSČM ukládá poslancům a dalším funkcionářům KSČM prosazovat legislativní a organizační opatření, která by vedla k:

1. Návrat stavu legislativy ve školství do období před zaváděním inkluze (tj. před

1. 9. 2016),

2. umožňovat kvalitní péči a vzdělání žáků s příslušným postižením v personálně,

organizačně a materiálně zajištěném speciálním školství,

3. do společného vzdělávání v základním školství začleňovat zpravidla jen ty žáky

s postižením, jejichž vzdělávání nevyžaduje nákladná podpůrná opatření (čímž

nejsou míněny zdravotní pomůcky),

4. na vzdělávacím procesu v základním a středním školství se mohou podílet pouze

pedagogové vysokoškolsky vzdělaní na úrovni magistra; asistenti pedagoga se

mohou podílet na vzdělávání zpravidla jen ve speciálním školství pod vedením

speciálních pedagogů,

5. žákům s postižením, kteří mají schopnost absolvovat běžné vzdělání bez

nákladných podpůrných opatření, umožnit společné vzdělávání s ostatními

žáky,

6. poradenskou pomoc školského poradenského zařízení může iniciovat škola

využít žák nebo jeho zákonný zástupce také na základě svého uvážení nebo na

základě rozhodnutí orgánu veřejné moci podle jiného právního předpisu,

7. vytvořit akreditační a organizační podmínky pro navýšení počtu studentů, kteří

získávají a doplňují si aprobaci speciálního pedagoga, a to na vysokých školách

v České republice,

8. realizovat další cíle uváděné v dokumentu Přístup KSČM ke speciálnímu

školství a k inkluzi,

9. kvalitnímu vzdělávání všech dětí, žáků a studentů bez rozdílu sociálního zázemí,

10. přidělení výše finančních prostředků do státního rozpočtu – kapitoly školství na

úrovni odpovídající podílu HDP nejméně průměru zemí OECD.


Příloha:

Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ve vybraných zemích EU

Finsko

Finsko patří mezi země, kde je inkluzivní vzdělávání rozvinuto nejvíce. Systém inkluzivního vzdělávání ve Finsku je postaven na několika opatřeních: možnost přidělovat různé časové dotace různým předmětům, vyučování v malých skupinách, týmové vyučování a přeskupování žáků. Tento systém nese výhody (efektivnější využití času výuky a zvyšování spolupráce mezi žáky i pedagogy) i nevýhody a možná rizika (ne každý pedagog je schopen správně reagovat na potřeby jednotlivých žáků, rostou tedy nároky na čas i finance). Vzdělávání osob se speciálními vzdělávacími potřebami je možné jak v třídách běžných, tak třídách speciálních v rámci běžných škol, případně ve školách speciálních. Ve Finsku je oproti ČR rozdíl v pojetí speciálních tříd, ve větší míře je zde alespoň část výuky realizována v běžné třídě spolu s žáky bez speciálních potřeb.

Německo

Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami jsou v Německu obvykle vzděláváni ve školách hlavního vzdělávacího proudu a podpora je jim poskytována na individuální úrovni. V případě, že má žák se vzděláváním problémy nebo má zdravotní postižení, stanoví škola individuální podporu pro tohoto žáka, její průběh, ale také místo, kde bude podpora poskytována. V současnosti existuje 6 forem speciálního vzdělávání: v běžné škole, v běžné škole s heterogenními skupinami, speciálně pedagogická podpora ve formě kooperace mezi běžnými školami a školami speciálními, speciálně pedagogická podpora prostřednictvím preventivních opatření, speciálně pedagogická podpora v rámci společných lekcí, speciálně pedagogická podpora ve speciálních školách. V téměř všech spolkových zemích si rodiče mohou vybrat školu, které dávají přednost pro své dítě, a to i rodiče dětí se zdravotním postižením. Mezi jednotlivými spolkovými zeměmi existují drobné odchylky v systému školství, hlavní linie společná - souběžná existence běžné základní školy a speciální základní školy nebo speciální třídy ZŠ. Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, včetně žáků s poruchami chování (zahrnuje ADHD i poruchy chování), jsou do těchto tříd či škol zařazováni na základě rozhodnutí týmu odborníků na dobu nezbytně nutnou, v nejkritičtějším období, kdy běžná, kmenová škola vyčerpala již veškeré své možnosti působení na žáka. Hlavní cíl směřuje k nápravě a stabilizaci žáka tak, aby se opět vrátil do původní školy (opět rozhoduje tým odborníků).

Polsko

V Polsku je snaha o začlenění žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do škol hlavního vzdělávacího proudu, především pak v případě žáků s lehkým mentálním postižením. Na základních školách dochází k poskytování podpory žákům se speciálními vzdělávacími potřebami. Psychologická a vzdělávací podpora může být udělena také na základě doporučení vydaného hodnotící komisí v centrech psychologické a vzdělávací podpory. Tito žáci se mohou vzdělávat v běžných školách, v integračních třídách běžných škol (v běžné třídě 15-20 žáků je 3-5 žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, výuka probíhá za účasti dalšího pedagoga s kvalifikací pro speciální vzdělávání), ve speciálních třídách běžných škol (jen žáci se speciálními vzdělávacími potřebami), speciálních školách. V rámci výuky v běžných školách existuje několik forem podpory pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, za jejich organizaci jsou odpovědní ředitelé jednotlivých škol. Jedná se např. o semináře, školení, poskytování poradenství, vyrovnávací třídy, socioterapie, logopedie, psychologická terapie atd. Učitelé jsou pak povinni přizpůsobit způsob a látku výuky každému studentovi individuálně, používat různé pomůcky a materiály.

Rakousko

Proces začleňování žáků se speciálními vzdělávacími potřebami začal v Rakousku již v roce 1980. Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami může probíhat v běžné třídě, ve speciální třídě běžné základní školy, ve speciální škole.

Slovensko

Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami je uskutečňováno buď v běžných školách, ve speciálních třídách v rámci běžných škol nebo ve školách pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Do nich mohou být přijati žáci, kteří se nemohou úspěšně vzdělávat v běžné škole, a to na základě diagnostického vyšetření a se souhlasem zákonných zástupců. Pokud jsou žáci individuálně integrováni do běžné třídy, probíhá jejich podpora formou zajištění speciálních pedagogů, pedagogických asistentů, osobních asistentů nebo může docházet k podpoře studenta se speciálními vzdělávacími potřebami formou oddělených hodin se speciálním pedagogem.

Velká Británie (Anglie a Wales)

Britský školský zákon z roku 1996 klade velký důraz na vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami společně s žáky bez speciálních potřeb. Pro tyto žáky jsou vytvořena zvláštní podpůrná opatření, např. diferencované vyučovací metody, doplňková pomoc dospělého, použití speciálních zařízení nebo technologií. V každé škole musí být také určen koordinátor pro speciální vzdělávací potřeby, který dohlíží na poskytování zvláštní podpory žákům se speciálním vzdělávacími potřebami, spolupracují také s externími odborníky. Ve Velké Británii fungují také speciální školy, do kterých jsou umisťovány děti, jejichž vzdělávání není možné provádět v rámci škol hlavního vzdělávacího proudu. 






Zobrazeno 58 x
Nahoru