Často překračují o mnoho hodin základní pracovní dobu, i ženy jsou nuceny pracovat v třísměnných provozech bez omezení v stále vyšším tempu, bez možnosti oddechu i dodržení hygienických přestávek. V mnohých provozech podmínky začínají připomínat středověk, až otrokářství. Lidé nesmí při práci mezi sebou mluvit, nesmí odejít bez dovolení na toaletu, jsou sledováni kamerami. To se děje kmenovým zaměstnancům, ale ještě hůře na tom jsou agenturní pracovníci, kteří nemají nárok vůbec na nic, Mají právo jen dřít do úpadu a když již nemohou a padnou, jsou přemístěni za brány závodu a tam se postarej sám o sebe.

Zisky z této práce plynou do mateřských center zahraničních firem a nám tu zůstávají jen vyždímaní, upracovaní lidé, o které se musí naše společnost postarat. Zisky, které zahraniční kapitál má u nás daleko vyšší než mzdové náklady. V zemích od nás na západ je tomu naopak. Tam jsou mzdové náklady vyšší než zisky. Jak dlouho si to naši pracující nechají líbit? Slovenští pracovníci závodu Volkswagen svou stávkou docílili zvýšení své mzdy. Nechceme být levnou montovnou a zdrojem zisku pro zahraniční kapitál, který je vyvážen mimo naší republiku. Peníze, které každoročně putují do zahraničí by pomohly vyřešit mnohé naše problémy, jako je podfinancované školství, sociální oblast či jiné potřeby našich občanů. Kapitál se dobrovolně svých zisků nevzdá. Musíme se za svá práva také umět vzít a dát důrazně najevo své požadavky.

Věra Žižková, předsedkyně Královéhradeckého KV KSČM