Umíme pochopit mladou generaci?

generaceOtázka v titulku je stejná, jako když se sami sebe zeptáte Co dělat? A to nemyslím na klasiky. Je nesporné, že svět respektuje tezi o vzájemné provázanosti společnosti a mládeže. Ta je nejsensitivnější složkou společnosti a velmi často se vývojové trendy nejdříve objevují u ní. Mládež se tak stává předobrazem budoucí společnosti. Tato teoretická teze je v konkrétních historických podmínkách opakovaně potvrzována. Mládež byla aktivně přítomna v přelomových událostech dvacátého století u nás, vzpomenu – vznik Československa, odpor proti okupaci, únor 1948, události Pražského jara 1968 i Listopad 1989 jsou toho pádným důkazem. Zdaleka se nejedná jen o českou záležitost.
V šedesátých letech dvacátého století byla mládež světovým fenoménem, v některých západních zemích se radikalizovalo až do podoby barikád na ulicích a ovlivňovalo výrazně politiku ve svých zemích. I tak významná a respektovaná osobnost Francie Charles de Gaulle odstoupil v důsledku studentských bouří z prezidentské funkce. V USA dokonce v té době děti z bohatých rodin vyšší střední třídy a studenti ke zděšení politických elit obsazovali studentské kampusy a bojovali s policií. Založili hnutí hippies, zcela protikladné hodnotám a tradici kapitalistické Ameriky postavené na zisku a majetku. Řada představitelů tehdejší západní studentské revolty pak v dalších životních fázích již nezůstala zcela konzistentní se svými mladistvými ideály a hodnotami a na politické škále se přesunula až na opačný konec.

Příklad za všechny: německý ministr zahraničí Jožka Fischer. Podobné příklady lze nalézt i v prostředí České republiky, např. osobnost studentského hnutí konce šedesátých let Jan Kavan, který se dokonce stal ministrem zahraničí a později i předsedou Valného shromáždění OSN. I když u něj zůstala významná kontinuita přesvědčení a konání. Koncem osmdesátých let byl zdroj změn mimo československou společnost v sovětské perestrojce a glasnosti. Z historického odstupu je zřejmé, že průběh listopadových událostí 1989 nezanedbatelně ovlivnily i postoje, které se odehrávaly v určité režii příslušníků střední a staré generace, kteří se bezprostředně samotné akce na Albertově nezúčastnili. Vzhledem k mezinárodně politickému a vnitropolitickému vývoji jiná varianta vývoje než společenská změna v Československu ale jen těžko připadala v úvahu a mladí „revolucionáři", především studenti, svou aktivitou nešli proti „toku dějin", který, jak víme, má mnoho meandrů, ale naopak pragmaticky se pustili do převratu. Tato generace mnohdy bezejmenných organizátorů prvních akcí na středních a vysokých školách je dnes ve věku 45-50 let a v nelítostné tržní společnosti dnes také pragmaticky dává z ideálu „mít či být" přednost materiální hodnotě „mít"! A už vůbec si nechce přiznat, že významná část podlehla davové manipulaci a nereálným slibům. Majetek je přeceňován, sociální hodnoty ustoupily do pozadí a navíc tato generace již do určité míry ustupuje dynamice nové generace dvacetiletých, kteří jsou první generací formovanou informační a komunikační technologií. Zrychlená poznání přinášejí i nové okruhy dříve neřešené problematiky, např. také zvýšené užívání drog, alkoholu, pokles věku zahájení sexuálního života. Mění se hodnotový systém mladé generace. Žel, pragmatismus převládá. Klíčový měl zůstat vliv rodiny, ale velice gramotná generace rodičů a prarodičů zvyklá číst, těšit se na knižní novinky, mající v oblibě knihy i divadla všech forem a kvalitní TV inscenace s kvalitními herci..., je konfrontována zcela jinou - počítačovou gramotností svých dětí a vnuků.

Právě mladá generace číst přestává, posouvá se do „kyberprostoru" současné konzumní společnosti moderních mobilních telefonů, tabletů (a další techniky) a začíná žít více než v realitě života ve virtuální realitě youtubů, a streamů. Idea jednoho ze zakladatelů Československa, prezidenta T. G. Masaryka, že..."státy se udržují idejemi, kterými vznikly", kdy v logice této myšlenky měla pro český národ kultura, především literatura, divadlo a hudba nadstandardní a specifické postavení, je „trhána na kusy". Dříve byl spisovatelům, hercům, dramatikům i režisérům přiřazován až nereálný, magický význam. I to se touto generací mění. Přechod od četby ke kyberkultuře je, žel, také přechodem od národního ke globálnímu, především k masové kultuře. To je také příčinou zcela nového trendu této generace - oslabování hodnoty národa a oslabování vlastenectví. Neuvěřitelný je tlak „sedmé velmoci" médií hlavního proudu, které spíše používají pojem nacionalizmus s negativní konotací. Pojem vlastenectví se v médiích vytratil, a pokud se objeví, tak v negativních souvislostech. Státní instituce dokonce zařazuje zdůrazňování hodnoty národa mezi extremismus! To je ovšem varovné, protože to vytváří další rozpor ve společnosti nejen mezi starými a mladými. Můžeme být rádi, že zdánlivě rozhodnutá a neřešitelná tendence se ale začala koncem první dekády nového tisíciletí zvolna měnit. Starší generace si postupně osvojovala počítačovou gramotnost, technologie se pro ni stávaly disponibilní, a tím se i této generaci digitalizoval jiný životní styl a zvolna i ona vstupovala do kyberprostoru. Podle sociologických průzkumů využívalo již po roce 2010 počítač a internet kolem 40 % seniorů ve věku 60 – 70 let.

Mimo jiné i proto se stal volební klip natočený režisérem Zelenkou v hereckém obsazení Issová a Mádl „Přemluv bábu" během neuvěřitelně krátké doby nejvíce ironizovaným právě generací seniorů.

Generace se kyberprostoru a kyberkultuře, kde jedním z průvodních znaků je orientace na spotřebu, konzumerismus, atd., začíná dělit - štěpit. Části věkových skupin jednotlivých generací tuto orientaci odmítají a hledají alternativní životní styl. U této generace již nacházíme také kritickou reflexi společnosti a reakce na ni. Přestože je silně manipulována médii, její vědomí již není pouze výrazem implantované propagandy, ale stává se více také odrazem jejich života. Mění se reflexe zkušenosti. Od vize růžové bezproblémové budoucnosti se názory kritičtěji přesouvají k vnímání rizik, stresu a k obavám z budoucnosti.

Zjednodušeně lze napsat, že zatímco generace dvacátých a čtyřicátých let dvacátého století chtěla budovat sociálně spravedlivou společnost, tak generace šedesátých a osmdesátých let chtěla společnost reformovat a napravovat deformace např. kultu osobnosti resp. normalizace a tomu dokázaly přizpůsobit i svůj osobní – individuální život. Současná generace mládeže nespojuje společenskou dimenzi života se svým individuálním životem. Přestože vůči společnosti jsou velmi kritičtí a politiky všeobecně pohrdají, jen málo z nich je ochotno věnovat svou energii nápravě společnosti s rizikovou nadějí, že tím zlepší i svůj život.

Výjimky mezi mládeží směřující do politiky či veřejného života mívají jinou motivaci než nápravu společnosti. Pokles morálky vedl k tomu, že korupce, klientelismus a prebendy, navenek lehké živobytí, moc a život na obrazovce jsou pravou příčinou politické kariéry určité části mladých lidí. Často proto i vítězí touha „užít si svých 5 minut slávy"! Ještěže to neplatí pro všechny! Dříve znali Češi staletí starou historii, v současnosti není nic výjimečného, když vysokoškolští studenti nevědí, že bylo nějaké Pražské jaro 1968 či Listopad 1989. Vliv na tuto skutečnost má digitalizace života. Přirozený svět tuto historii má, v kyberprostoru historii znát nemusíte, spoléháte se na fakt, že vše lze „vygooglovat" - dohledat. Ve společnosti se objevují nové tendence a trendy - sociální znaky, které v souhrnu destruují rodinu. Již další dobu je generace pod vlivem společenské preference ať homosexuality či genderového tlaku, potlačující ženská specifika, včetně nezastupitelných hodnot ženství. Podle výzkumu předních sociologů vede tlak na kariéru k „single" životu žen a s tím spojeným poklesem natality. U současné generace existuje i zásadní rozdíl v souběžném studiu a zaměstnání. Zatímco generace, z níž výběrově studovalo na vysokých školách 9 %, pouze studovala, generace, z níž studuje na vysoké škole až 60 %, zvládne vedle studia ještě zaměstnání na částečný, spíše však plný úvazek. V současné mladé generaci lze také pozorovat zajímavý fenomén studia několika vysokých škol, často vzájemně obsahem nekompatibilních. Někdy jsou studovány postupně, jindy paralelně. Vnější shodnost skrývá dva druhy motivace. Jeden směr odsouvá studiem nástup do praktického života, druhý směr vyjadřuje životní strategii sázky na jistotu, „čím více vysokoškolských diplomů, tím větší šance na uplatnění v turbulentní a nejisté době". Zhruba od roku 2 000 můžeme u mládeže pozorovat postupný nárůst vlivu ICT na všechny jevy spojené s člověkem a se společností. Nové technologie dávají vzniknout novému typu sociability především v sociálních sítích. Ty se vyznačují permanentním sdělováním. Děsí mne, že podstatou ale není obsah, ale aktivita jeho přenášení a sdílení. To ho tvoří a udržuje při životě. Cílem je být „in" či „cool", což se vlastně učí od dětství. Podstatou je předávání informací a jejich sdílení, nikoliv jejich analýza a zpracovávání prostřednictvím myšlenkových operací. Současnou mladou generaci běžně charakterizuje zájem o život v zahraničí, s předpokladem pozdějšího návratu do své země mladá generace příliš nepočítá. Mladou generaci neodrazuje ani nezaměstnanost v cílových zemích, protože pro profesionální start považují poměry v zemích, kam touží odejít, za lepší než doma a až na místě zjišťují, že tomu tak nemusí být. A protože více sdílejí, než analyzují, máme zde jeden další z důvodů neuvěřitelně masivní migrační vlny.

Jako neřízený sociální faktor to potvrzuje i česká zkušenost s mladými lékaři absolventy - podle nejnovějších údajů 20 % lékařů ihned po ukončení studia odchází do zahraničí, další odcházejí později.
„Miniaturalizace" technologií v současnosti umožňují permanentní připojení, přítomnost v kyberprostoru. Podle průzkumů IT společností přistupuje dnešní mládež za den do kybeprostoru („proklikem") v průměru téměř dvou set krát (200x). Propojení mladé generace s ICT je tak zásadní a určující, že bývá tato generace nazývána generací sítí (net generation).

Efektivita jakékoliv práce s touto mladou generací proto vyžaduje i tomu odpovídající, zcela specifické formy. KSČM má tedy před sebou jasný úkol osvojit si takové specifické formy co nejdříve, tak, aby byla mladou generací přijímána.

JUDr. Vojtěch Filip, předseda ÚV KSČM
 
 
Zobrazeno 2977 x
Nahoru