Jsme ještě demokratický stát?

studioV posledních měsících, možná letech se z naší země postupně stává věčně protestující a petice podpisující společnost. Protestujících je sice zanedbatelné procento, ale naše „objektivní" sdělovací prostředky takovým projevům věnují neuvěřitelnou pozornost, až se zdá, že se jedná o názor drtivé většiny obyvatel. Navíc se v protestech velmi aktivně zapojují mnohé známé osobnosti, zejména herci.
Je-li nějaká podpisová akce zaměřená proti čemukoliv levicovému, komunistickému zejména, zpravidla nechybí podpis například pana Svěráka staršího, ale také socioložky Šiklové, v padesátých a šedesátých letech dlouhodobé členky „zločinné a zavrženíhodné KSČ", dnes tvrdé antikomunistky. Mnozí je v této oblasti považují za profesionály.
V současnosti se v protestech až fanatickým způsobem projevuje herec Vetchý. Tolik mu na srdci leží Ústav pro studium totalitních režimů. Dalších příkladů by se dala uvést celá řada.
Všimněme si však jedné důležité skutečnosti. Protesty se v podstatě bezprostředně týkají výsledků voleb. Přitom nikdo z organizátorů nepřipouští, že by v naší zemi nebyly volby svobodné a demokratické. Proč tedy v posledních letech tzv. demokraté výsledky a jejich důsledky kritizují a zpochybňují? Uveďme si některé příklady.
Mnohým se nelíbí drtivé vítězství levice v krajských volbách. Dokonce ve dvou krajích si dovolili zvítězit komunisté. Koalice v mnoha krajích byly vytvořeny ČSSD a KSČM. No uznejme, proti takovým dopadům výsledků voleb se musí protestovat. Dokonce si jakási, sice kvalitní, ale komunistická kantorka dovolila přijmout funkci radní pro školství, bývalý voják před víc jak dvaceti lety spolupracoval s vojenskou kontrarozvědkou a cpe se do vedení kraje a před desítkami let v mladém věku politruk roty si dovolil přijmout funkci krajského radního. No není to provokace? A není nakonec provokací jednání voličů, kteří dali v demokratických volbách tolik hlasů „komoušům"?
Samostatnou kapitolou byla volba prezidenta republiky. Pro zvolení knížete, který jako všechna knížata dnes a po staletí, byl lidem blíže, udělala celá řada našich umělců-svědomí národa-všechno, co bylo v jejich silách. Například herec Rychlý ze sebe dokonce udělal šaška. Možná pro peníze, možná proto, aby vedle sebe hmatatelně zvýraznil osobnost kandidáta. Ukázalo se však, že náš volič má zdravý rozum a napůl cizince a navíc předsedu nejasociálnější politické strany v zemi na Pražský hrad nepustil. A reakce našich jedině správných demokratů se ihned dostavila. Například se objevily názory, že Zeman není jejich prezidentem a v mnoha školách je zákaz pověsit fotografie prezidenta republiky. Mnohé naše děti tedy ani nebudou vědět, jak vypadá jejich prezident a co se o něm dovědí od učitelského sboru, který se na zákazu podílel, si dovedeme představit.
Také výsledky voleb do Senátu jsou katastrofální. Jak si mohli voliči dovolit navolit většinu levicových senátorů? Ano, volby byly svobodné a demokratické, ale výsledek neodpovídal představám našich superdemokratů a byl tedy nedemokratický. Prý jen zásluhou nového Senátu se mohlo stát, že byl vyměněn ředitel milovaného Ústavu pro studium totalitních režimů Herman. Kdo dnes bude dodávat kompromitující materiály na pro pravici nepohodlné politiky? A nastaly důrazné protesty. Dokonce podle vyjádření pana Hermana se do našich záležitostí plete i zahraničí. Například bývalá americká ministryně zahraničí Albrightová, nebo německý prezident se také „podivují" nad stavem demokracie v naší zemi. Nepřipomíná vám to předpřevratové období roku 1989? Tam byla péče o naši demokracii také až dojemná.
Uvedené příklady signalizují, že se v této oblasti postupně dostáváme na úroveň některých zemí Afriky, či Asie. Posledním příkladem může být Venezuela, i když z amerického kontinentu. V takových zemích často volby ještě neproběhly a výsledky se zpochybňují a po volbách poražený vítěze neuznává. K protestům v ulicích, i když za mizivé účasti občanů, jsme se již propracovali.
Zobrazeno 2103 x
Go to top