Samozřejmě – několik ne zrovna lichotivých slov se napsalo a řeklo na adresu pana Sobotky, i když on viděl chybu jen u administrativy Lidového domu, která žádost tvořila. Ani seriozní novináři Jiří Hanák a Alexandr Mitrofanov řadové pracovníky nešetřili a dokonce šli tak daleko, že by je na hodinu vyhodili. Osobně bych nebyl tak kategoricky krutý a doufám, že ani pan premiér nedá na rady uvedených novinářů. Důvod uvedu na závěr.

Prezident v očích kritiků na tom byl a je mnohem hůř. Měl prý být velkorysý a celou věc přejít, popřípadě premiéra na chyby upozornit v soukromí.

Také mě to bezprostředně po projevu napadlo. Jsem dokonce přesvědčen, že by to Miloš Zeman udělal, kdyby se k němu, jako prezidentovi republiky, premiér a celá řady dalších politiků sociální demokracie /pravicové ani nezmiňuji/ patřičné chovali. Čeho jsme však byli svědky v podstatě od prvního dne zvolení Miloše Zemana prezidentem republiky?

Neustálá kritika, napadání a zpochybňování hlavy státu, předvídání jeho špatných rozhodnutí atd. bylo téměř na denním pořádku. Například jeden z nejbližších spolupracovníků Bohuslava Sobotky, dnes ministr, se do Miloše Zemana již po prvním kole prezidentských voleb pustil s takovou vervou, že si v podstatě uzavřel cestu k vítězství, pokud by se znovu odhodlal kandidovat na úřad prezidenta v příštích volbách. Domnívám se, že paměť lidí by se o to postarala.

V této souvislosti si podle vystupování po roztržce s Haškovým křídlem téměř všech předních představitelů ČSSD dokáži představit, jak pohlížejí na prezidenta republiky řadoví pracovníci jejich sekretariátu. Nedivme se tedy, že se to mohlo projevit i na zpracování tak závažného dokumentu, jakým žádost o jmenování vlády je. Vždyť to přece psali jen nějakému Zemanovi, tak proč se s tím párat, že. Proto bych byl v tomto případě na rozdíl od pánů Hanáka a Mitrofanova k tvůrcům dokumentu shovívavější.

Ve světle uvedených skutečností tedy nechápu, proč tolik novinářů vyčítá našemu prezidentovi nedostatek velkorysosti. Naopak, právě u jmenování vlády jí bylo až, až. Prezidentova velkorysost se nejvíce projevila v okamžiku, kdy dnes již zbytečný a nelogický lustrační zákon „dohonil" i naše nejvyšší politické představitele, v tomto případě Andreje Babiše. Miloš Zeman však nechtěl bránit vzniku nové vlády a našel řešení požadavkem na přijetí zákona o státní službě alespoň v prvním čtení v Poslanecké sněmovně. Vyhověl tak oběma táborům v chápání naší Ústavy – zda je, nebo není nutné čisté lustrační osvědčení pro jmenování ministrem.

Bedřich Chasák