Martin Stropnický září spokojeností

tankKdyž jsem v jednom z významných deníků četl komentář ministra obrany Martina Stropnického „Děkuji", napsaný v souvislosti s průjezdem amerických jednotek přes naše území, nabyl jsem dojmu, že autor právě přebírá nějakého Oskara v oblasti vojenství. S nepředstavitelným dojetím děkoval téměř všem a za všechno. Mimo své rodiny opomněl snad jen církev, což mu nemusí být zrovna tolerováno.

Nevěřím totiž, že by kardinál Duka, popřípadě další vysocí církevní hodnostáři, nežehnali zbraním, v tomto případě americkým. Církev to dělala vždy, dokonce ani Hitlerovy zbraně svého času nevynechala, proč by to neděla i dnes. V takových případech i jedno z božích přikázání „nezabiješ" musí jít stranou.
Největší dík patřil Armádě České republiky. Nechci být ironický, ale tento dík se mi zdál poněkud přehnaný. Jako důstojník ČSLA v hluboké totalitě, nesvobodě a marasmu jsem byl často svědkem přesunů desítek vozidel se stovkami vojáků, které zvládal štáb menšího vojenského útvaru. Nejednalo se tedy o nic mimořádného. A americký přesun byl normálním průjezdem našim územím, kterých v minulých letech, jak jsme se dověděli, přece byly stovky. Nebo nebyl? Ale možná největší problém dělalo naší po dvaceti letech zdecimované armádě například ubytování těch pár stovek amerických vojáků. Proto ten dík.
Naopak by měl ministr obrany mnohem více poděkoval našim, již tradičně „objektivním", sdělovacím prostředkům. Právě ty udělaly s ohromným časovým předstihem z normálního přesunu armádní jednotky to správné šou. Zejména veřejnoprávní televize nezůstala pozadu ani po celou dobu přítomnosti americké armády na našem území. Někteří vítající občané nám v přímém přenosu poskytli „se slzami v očích" vyjádření typu „neodcházejte, zůstaňte", „za všechno vám děkujeme", „čtyřicet let jsem se těšil na váš příchod, konečně jsem se dočkal" atd. Vypadalo to, že občanům k úplnému štěstí chyběla a chybí přítomnost americké armády v naší zemi. Jistě k nim patří i bývalý ministr Vondra, který v jednom z vydání Událostí, komentářů dokonce projevil lítost sdělením, že průjezd měl jedinou chybu – trval jen čtyři dny. Mohu však ty neskonale fanatické obdivovatele americké armády uklidnit. Po naznačení ministra Stropnického ve stejném pořadu pravděpodobně nebude dlouho trvat a i toto přání bude stoprocentně naplněno. Umístění amerického radaru před několika lety se také zásluhou rozumně uvažujících lidí podařilo zabránit. S případným umístěním americké vojenské základny na našem území to již tak jednoznačně optimisticky nevidím. Náš občan si zkrátka musí na cizí vojska ve vlastní zemi postupně zvykat. Tak nějak to zaznělo.
Bedřich Chasák
Zobrazeno 3828 x
Go to top