Mění naši politici své stanoviska a názory?

UkraineKdyž sleduji, jak se jednoznačně staví naší vládní představitelé v problému „Ukrajina“ na stranu demonstrantů, něco mi zde nehraje. Podobně se chovají i mnozí politici bývalých pravicových vládních stran, zejména pak TOP 09. Proč mě takové postoje tolik překvapují?
 
Ještě v nedávné minulosti vládní strany často prosazovaly a prosadily mnohé věci přes odpor nejen opozičních stran, ale i většiny občanů. Jen namátkou vzpomeňme nahrazení členství v jednom vojenském paktu /Varšavské smlouvě/ za členství v jiném /NATO/, nadšenou podporu „humanitárního“ bombardování Srbska, pokoutné uznání Kosova na jednání vlády mimo Prahu, zavedení poplatků ve zdravotnictví, nebo vůbec nejkřiklavější schválení zákona o církevních restitucích, který v podstatě znamená nepředstavitelný dar institucím, které podporuje zanedbatelné množství věřících občanů naší země. Na protesty proti uvedeným a jim podobným rozhodnutím jsme dostávali pravidelně odpovědi asi takového znění – voliči si nás v demokratických volbách zvolili, dostali jsme k našemu rozhodování mandát, nyní nám do toho nemluvte a počkejte si na další volby, kde můžete určit nové složení politických sil podle svých představ.
V současné době nastal problém „Ukrajina“ a u mnoha politických stran, zejména však u TOP 09, jsme svědky úplně jiného politického postupu. Ne politici zvoleni v demokratických volbách, ale lidé na náměstích mají rozhodovat o zásadních věcech.
Například nevím, s čím exministr zahraničí a stále méně viditelný formální předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg jel do Kyjeva mezi demonstranty, kteří obsadili náměstí na protest proti odložení podpisu asociační dohody mezi Ukrajinou a Evropskou unií řádně zvoleným prezidentem. Nabádal demonstrující k trpělivosti a doporučoval počkat na další řádné volby, kde by dali mandát někomu, kdo smlouvu podepíše? Pochybuji. Spíš bezvýhradně podpořil demonstrace, které místo řešení sporů mezi v demokratických volbách zvoleným prezidentem, vládou a parlamentem na jedné straně a protestující opozicí na straně druhé, postupně přerostly v násilnosti znamenající desítky mrtvých a stovky raněných.
Dalším ohromným překvapením je dnes bezvýhradná podpora našich předních politiků lidí z náměstí Kyjeva, které nikdo nevolil, tedy lidí bez mandátu. Co se stalo? Všichni přece máme v paměti neustálé výpady vůči vládě Jiřího Rusnoka, která prý neprošla volbami a byla jen najmenovaná řádně zvoleným prezidentem. Co se stalo v myšlení ještě nedávno nekompromisních politiků? Proč najednou taková tolerance?
Jsou jenom dvě možná vysvětlení. První - současná vládní garnitura a pravicová opozice mění své politické myšlení a připouští řešení možných sporů ve společnosti na náměstích. V tom případě alespoň doufám, že nemají ve scénářích střílení a házení „molotovových koktejlů“ po policistech bránicích parlament a vládní budovy, popřípadě plenění stranických sekretariátů znepřátelených stran…
Druhé, pravděpodobnější vysvětlení vidím v až podbízivém vystupování některých politiků, kteří papouškují názory Spojených států, popřípadě Evropské unie. Zejména chování ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, charakteristické suverénním vystupováním maskující svoji nejistotu, tomu nasvědčuje.
 
Bedřich Chasák
Zobrazeno 1917 x
Go to top