Otázka současnosti - kdo nás osvobodil?

militaryV posledních týdnech se naše sdělovací prostředky zabývají sedmdesátým výročím osvobození naší země. Pokud se někdo domnívá, že byl připomínán zejména rozhodující podíl Rudé armády na porážce fašistického Německa a jeho spojenců, hluboce se mýlí. Naopak. Celá řada historiků, politologů, politiků, novinářů a lidí podobných profesí se zabývala především vyhledáváním negativních věcí spojených s Rudou armádou v souvislosti s válečnými událostmi.

A tak jsme se dovídali o celé řadě „rozhodujících a podstatných“ událostí od případů zbytečných ztrát sovětských vojáků vinou špatné vojenské strategie sovětského velení až po znásilňování a kradení hodinek a kol na osvobozených územích. Zkrátka –zlehčovat význam Sovětského svazu v druhé světové válce a pomlouvat Rudou armádu – to byl hlavní cíl lidí, kteří dostávali a dostávají nevídaný prostor v podstatě ve všech sdělovacích prostředcích, zejména však v České televizi.
Úplně jiná situace byla a je v hodnocení americké armády. Ta byla skloňovaná ve všech pádech a naši komentátoři a zpravodajové se zalykali nadšením a štěstím, že mohli našim občanům přibližovat jen to nejlepší, co o amerických chlapcích v uniformách zjistili. Byli jsme svědky nekonečných díků Američanům. Vypadalo to, že nebýt jich, naši předci by dřeli pro Hitlera na Sibiři a my bychom vůbec nebyli.

Například v pořadu „Máte slovo“ se vyjádřil jeden mladý fanatický obdivovatel USA v tom smyslu, že Američané pro naši zemi dělali vždy jen to nejlepší. Škoda, že se ho nikdo nezeptal, co dobrého má konkrétně na mysli. Mne totiž napadají jen negativní věci. Rozeberme si alespoň některé z období druhé světové války.

Například otevření druhé fronty. Spojené státy se k ní odhodlaly až v roce 1944. Proč tak pozdě? Máme jim snad i za to poděkovat? Nevím, o kolik méně by zahynulo našich občanů kdyby se Američané aktivně zapojili do bojů alespoň o rok dříve a tím zkrátili válku nejméně o několik měsíců. Jistě by se jednalo o desetitisíce. Jenže v té době Rudá armáda ještě krvácela hluboko na svém území a nebylo proč druhou frontu otevírat.

Máme snad Američanům poděkovat za nesmyslné vybombardování škodovky v Plzni pár dnů před koncem války? Americký generál Patton při prohlídce ruin škodových závodů prohlásil : „Dobrá práce, jsem spokojen“. Pravděpodobně byl opravdu hrdý na své letce. Můžeme pominout materiální škody, 624 mrtvých civilistů však pominout nelze. V této souvislosti mě napadá otázka – kolik vlastně padlo amerických vojáků při osvobozování Plzně, když je každý rok tak mohutně slaví? Padl vůbec nějaký, když jich celkem v naší zemi zahynulo 116?

Možná se někdo domnívá, že USA patří dík za nabídku v květnových dnech 1945 osvobozovat Prahu. Proč právě Prahu? Proč například ne Berlín, když měli postup k Hitlerově baště ve srovnání s postupem Rudé armády nesrovnatelně lehčí? Dobýt jako první Berlín by přece pro USA bylo ohromným i politickým úspěchem. Přesto generál Eisenhower rozhodl, že Berlín není nejvíce žádoucím cílem. Proč asi? Že by šlo o gesto – přenechat tuto poctu zemi, která se nejvíce zasloužila o porážku fašistického Německa? Nebo přece jen něco bude na „tutlaných“ důvodech, že v Berlíně by mohlo podle odhadů amerických vojenských odborníků padnout až sto tisíc amerických vojáků? To postupem na Prahu by je čekalo hromadné vzdávání fašistické armády na útěku před armádami SSSR na západ. A bez obětí.

Nepřekvapuje tedy, že jsou pro mne záhadou bezbřehé projevy lásky a úcty k americké armádě. Alespoň ve srovnání s hodnocením podílu Rudé armády na osvobození naší vlasti.

 

                                                                                  Bedřich Chasák



Zobrazeno 1450 x
Nahoru