Poslanecká sněmovna se už měla dost

krikKdo sledoval vystoupení pravicových politiků, zejména ODS, před a při projednávání rozpuštění Poslanecké sněmovny, nestačil se divit. Například tolik péče o prostého občana jsme od nich neslyšeli od převratu v roce 1989.
Začalo to tiskovou konferencí občanských demokratů. Jen a jen jejich obava ze znemožnění uvedení do života posledních zákonů přijatých sněmovnou, zejména zákona o fotovoltaice, prý brání všem poslancům ODS zvednout ruku pro rozpuštění nefunkční Poslanecké sněmovny, hřímal předseda jejich klubu Marek Benda.

Upozorňoval, že by to daňového poplatníka stálo tisíce. Dokonce jako právník předvídal, že i po případném schválení takového zákona Senátem a prezidentem bude určitě následovat stížnost k Ústavnímu soudu a zákon spadne pod stůl. Tvrdil to s takovou přesvědčivostí, jako by to bylo jeho nejvroucnější přání.
Nejpůsobivěji však promluvila předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová. Vzala to zeširoka, ukázala na mnoha příkladech jak a kdy ve své historii sněmovna zklamala a v tom spravedlivém hněvu a rozhořčení přirovnala dnešní situaci k situaci v roce 1968. Tenkrát prý sněmovna předala moc sovětským tankům a dnes prezidentovi Zemanovi. V té souvislosti mě napadlo, jak ohromná nenávist vůči demokraticky zvolenému prezidentovi musí dřímat v předsedkyni Poslanecké sněmovny.
Podobná nenávist se projevovala i u dalších pravicových poslanců. Přitom všichni všemi deseti schvalovali přímou volbu prezidenta a nemůže tedy být demokratičtěji zvolený prezident. Bohužel se podle nich voliči chovali nezodpovědně a prezidentem si zvolili Zemana. Nevzdělanci jedni!
Také vzájemné obviňování ODS s TOP 09, kdo vlastně zavinil rozpuštění sněmovny, bylo kouzelné. Zejména pan Kalousek několikrát zdůrazňoval, že nebýt zrady poslanců ODS, nikdy by k hlasování o rozpuštění nedošlo. Jako by si potřeboval něco udělat se svým nečistým svědomím. Snažil se být přesvědčivý a tak maskovat pravý důvod kroku k předčasným volbám – sebrat hlasy zdecimované ODS a stát se vedoucí silou pravice.
Také nezapomněl dramaticky uvést, že dnes on a celá jeho topka bojuje za svobodu v naší zemi. Zkrátka svoboda a prostý občan je pro Miroslava Kalouska to, oč mu běží. Ale nekřivděme mu. Možná mu opravdu o svobodu jde. Problém ovšem je, o jakou svobodu. Každý ji chápe jinak. Například známý onkolog Jiří Vorlíček vidí svobodu v tom, že si může zajet do Rakouska na golf, pozvat svého kolegu z Londýna, nebo říct, že prezident je alkoholik. Naproti tomu čerstvě vyučenému soustružníkovi by ke svobodě třeba stačilo sehnat zaměstnání, přijatelné bydlení odpovídající jeho finančním možnostem a mít jistotu mzdy za poctivou práci, která by mu dovolila založit rodinu a vychovávat děti. Mnohý důchodce by za svobodu považoval dostupnou bezplatnou zdravotní péči, na kterou si celý produktivní život platil, popřípadě Parlamentem přijaté zákony, které by nedopustily jeho okrádání podvodnými obchodníky, nebo kdejakými lichváři. Jakou svobodu má na mysli pan Kalousek ví Bůh, ale představit si ji dovedeme.
Po rozpuštění sněmovny se nám však nabízí něco udělat pro získání svobody dle našich představ. Využijeme příležitosti v nastávajících předčasných volbách?

Bedřich Chasák
Zobrazeno 1900 x
Go to top