Prezident Zeman zase na tapetě

otaznikPo vyjádření mnoha našich předních politiků, ministry vlády nevyjímaje, že vánoční vystoupení prezidenta Zemana nesledovali, jsem nabyl dojmu, že Miloš Zeman nikoho nezajímá a nikdo jej neposlouchá. Není tomu tak. Můžeme se o tom denně přesvědčovat.

Někteří, a není jich málo, jej poslouchají proto, že to je jejich oblíbený prezident. Jiní ho uznávají jako prezidenta, i když jej nevolili. Mnozí mají jeho vystoupení rádi pro otevřenost vyjadřování k celé řadě problému, kterými žijeme v rámci vnitřní i zahraniční politiky. Jsou ale také tací, kteří sledují každé slůvko našeho prezidenta jenom proto, aby našli nějaký problematičtější názor, nebo alespoň výraz. Hned mají své oblíbené „antizemanovské téma". Zejména u politiků, politologů, sociologů a novinářů, kteří jsou ve sdělovacích prostředcích nejviditelnější, jsme toho velmi často svědky.
Takovým typickým příkladem je v současné době vynikající komentátor Alexandr Mitrofanov. Začíná mi silně připomínat Karla Steigerwalda, který v minulosti snad nenapsal komentář, kde by nenapadal režim před rokem 1989, nebo Komunistickou stranu. Ten snad ty komentáře psal jen proto. Pan Mitrofanov se dnes „věnuje" našemu prezidentovi. Ale uveďme si některé příklady pohledu dvojího metru na různá vyjádření v souvislosti s hlavou stát.
Problém Ukrajiny a Ruska. Kritika nástupu fašistických sil na Ukrajině a vyjádření prezidenta Zemana v tom smyslu, že sankce Evropské unie vůči Rusky nic neřeší, zvedlo vlnu ostré kritiky. Na druhé straně třeba vyjádření politiloga Petra Robejška v diskusi s Lubomírem Zaorálkem, že sankce více škodí zemím EU než Rusku, nikoho ze židle nezvedlo.
Názor na zařazování postižených dětí do klasických základních škol doslova zvedl vlnu nevole a „spravedlivého hněvu". Politici, novináři a mnozí odborníci rozjeli protizemanovskou kampaň, jako by Miloš Zeman bojoval například proti zařazování kulhajícího dítěte mezi děti nekulhající. Jistě mnozí z nich věděli, jak to prezident myslel, ale za každou cenu hledali hůl, aby ho mohli bít. Dnes se pohled na uvedený názor Miloše Zemana postupně mění zásluhou rozumných vyjádření objektivních odborníků a zkušených pedagogů.
Dalším příkladem může být reakce na vyvraždění redakce časopisu islámskými teroristy v Paříži. Stanovisko naší vlády je jednoznačné – svoboda slova musí být bezbřehá. Tak jednoznačná hodnocení již ale neměl například Tomáš Halík, ale zejména sám Papež František, když řekl v této souvislosti něco o napadení pěstí, kdyby mu někdo urážel matku. Také vyjádření Petra Robejška v již zmíněné diskusi s Lubomírem Zaorálkem bylo bližší názoru Papeže, z kterého lze vyvodit, že zesměšňovat něco, co je miliardám obyvatel naší planety svaté, je přinejmenším nemorální. Nepovažuje totiž za správné, když se Evropská unie domnívá, že jedině náš způsob svobody a demokracie je správný. Dovedete si představit, kdyby se podobným způsobem vyjádřil prezident Zeman? Čeho všeho bychom byli svědky?
Jsem přesvědčen, že Miloš Zeman doposud neřekl nic, s čím by drtivá většina občanů nesouhlasila. Samozřejmě, mnohá vyjádření našeho prezidenta by mohla být taktičtější a méně provokativní. Ale byl by to potom ještě Zeman? Nestal by se z něj politik neustále kličkující ve svých názorech, aby se náhodou nedotknul té, či oné politické garnitury?

Bedřich Chasák
Zobrazeno 3451 x
Go to top