Zaslouží si prezident Zeman tak neurvalou kritiku?

zkonVánoční poselství prezidenta Miloše Zemana opět vzbudilo nevídanou pozornost. Že bylo kritizována z téměř všech stran politického spektra, nepřekvapilo. Navíc tomu napomohly již tradičně „objektivní" sdělovací prostředky, které stupeň nepřátelství vůči Miloši Zemanovi nijak neskrývají. A tak jsme mohli slyšet a číst především názory mnohých předních tzv. vyvolených politiků. Nejčastěji zaznívalo, že v poselství postrádali vize, které bychom však u nich v pětadvacetiletém období také složitě hledali. Napadají mě jen dvě výjimky, které však důsledně splnili – zprivatizovat /rozkrást/ republiku a zlikvidovat všechno, co bylo za socialismu zavedeno, včetně toho, co dnes znovu pracně zavádíme s nepředstavitelnými finančními náklady.

Někteří politici uváděli, že poselství neposlouchali. Ministr Dienstbier dokonce tvrdil, že si nechtěl kazit sváteční náladu projevem svého prezidenta. Pardon – prezidenta, kterého jako nekonečný demokrat neuznává, i když jej zvolila většina našich občanů, dokonce v přímé volbě. Za prezidenta by snad uznal jedině sám sebe, maximálně knížete.
Co však doslova „zvedlo ze židlí" především pravicové politiky, byla slova k zákonu o prokazování nabytí majetku. Zejména prezidentův názor, že by zákon měl být co nejtvrdší a měl by zasahovat co nejhlouběji do minulosti, vyvolal paniku. Vyjádřil přesvědčení, že by zákon neměl být založen na principu, co sis nakradl je tvoje, ale dál již nekraď. Tato slova pravděpodobně mnohým přivodila předinfarktový stav. Nedivme se! Mnozí známí, kamarádi a příbuzní našich zákonodárců se možná začali třást o svůj majetek. Ne každý přece dokázal nějakým způsobem, například rozvodem, předat všechno co měl manželce a dětem a on sám zůstal chudý jak kostelní myš. Dokonce i v Parlamentu můžeme mít celou řadu lidí, které tam navolili občané podle teorie „ten už je bohatý a jistě již nebude krást". Takoví voliči nerozlišovali, jakým způsobem k majetku mnozí naši poslanci a senátoři přišli.
Není tedy náhoda, že se o zákonu začalo diskutovat a zejména upozorňovat, že prosazení názoru prezidenta by bylo neústavní a retroaktivní.
Nejsem právník, ale můj selský rozum mi říká, že bychom v tomto případě měli jednat podle hesla „co bylo nakradeno, musí být vráceno". Kolikrát jsme jej slyšeli z úst těch, kteří prosazovali například církevní restituce? Když to mohlo platit u uvedených restitucí, kde navíc termín „ukradeno" byl a je problematický, proč by to nemohlo platit u zákona o prokazování majetku novodobých zbohatlíků? Když stát vrací miliardové majetky církvi a není to retroaktivní, proč by se retroaktivity měl Parlament obávat právě v tomto případě?
Stále častěji se objevuje názor, že zákon o prokazování nabytí majetku bude znamenat šikanování poctivých občanů. Nevím, kolik jich vlastní majetek ve výši deseti milionů a víc. Procento asi vysoké nebude. Kdo jej získal poctivou prací, jistě to bez problému doloží a šikaně se vyhne. Kdo jej však získal nekalým způsobem, toho nemilosrdně a důsledně šikanujme s cílem zjednání nápravy. Bez účinného zákona to však nepůjde. A jen o to přece našemu prezidentovi jde a žádný poctivý občan mu to jistě nezazlívá.

Bedřich Chasák
Zobrazeno 2196 x
Go to top