Rychnov nad Kněžnou
Dobruška
Kostelec nad Orlicí
Týniště nad Orlicí

Nejnovější články

Kdo z nás si nevzpomene na pionýrské tábory. Takových opravdových je u...

Číst dále..


Dvě pracovní směny trvalo, než se podařilo Poslanecké sněmovně dát dův...

Číst dále..


Se zájmem jsem si přečetl v Městském zpravodaji obšírné vyjádření star...

Číst dále..


Všude žijí lidé

vsude ziji lide„Páni, i v takovéhle díře žijí lidé," povzdechl si jeden z účastníků expedice trabantů na cestě Jižní Amerikou v jedné argentinské vesničce. A já k tomu dodávám, ano, všude žijí lidé. I my v Čechách máme malé osady a samoty. A právě i do těch nejmenších samot zajíždějí naše terénní sociální služby.
Často navštěvuji zařízení poskytující sociální služby v našem kraji a myslím, že je důležité podívat se na práci v sociálních službách i z druhé strany. Není to práce jednoduchá, vyžaduje od pracovníků hodně velké nasazení. Nejenom fyzické, ale především psychické. Proto jsou taky velice nutné i dobré mezilidské vztahy v jednotlivých zařízeních, a pokud je mi známo, ředitelé našich zařízení, a to jak příspěvkových, tak i neziskových, na to poměrně dost dbají. A právě jim bych rád poděkoval za jejich náročnou práci, kterou ve svých zařízeních odvádějí. Mnohdy to není jen práce manažera, ale musí nahradit i stavebního investora nebo stavební dozor. A škála problémů je mnohem širší. Zvláště tam, kde se nejedná o příspěvkovou organizaci kraje. Máme i zařízení, jejichž zřizovatelem jsou nejenom města, ale i malé obce. A je potěšitelné, když slyšíte od ředitele nebo i přímo od starosty, že spolupráce je dobrá. Mnohdy vyloženě vycítíte, že i pro obec je provoz zařízení srdeční záležitostí. Že starosta je přímo pyšný na to, jak jsou schopni se postarat o seniory ze své obce a okolí. Myslím, že to je pýcha na správném místě a činnost, která si zaslouží uznání.

Srdeční záležitost je to mnohdy i pro řadové pracovnice a pracovníky sociálních služeb. Když si s nimi člověk povídá, slyší různé příběhy o „cestě" do sociálních služeb. Od hledání pracovního uplatnění na úřadu práce, přes jednoroční náhradní vojenskou službu až po péči o babičku doma, která nakonec vyústila v práci v některém zařízení. Ale ze všech rozhovorů přímo čiší vztah k „jejich" zařízení. Ti lidé nechávají ve zdech domovů, ústavů nebo stacionářů kus svého srdce, kus svého já. A právě za to si zaslouží poděkování, když už to finanční ohodnocení, a to si přiznejme, není zrovna nejvyšší. A práce je to, jak už jsem zdůraznil, hodně náročná.

Je pochopitelné, že čas od času se objeví výjimky potvrzující pravidlo. Například jednotlivci, kteří svou práci mezi klienty zneužijí, ale takoví lidé v sociálních službách dlouho nevydrží.

Samozřejmě bych také rád za dobrou spolupráci poděkoval členům sociálního výboru krajského zastupitelstva a pochopitelně i pracovníkům odboru sociálních věcí krajského úřadu, kteří odvádějí skutečně profesionální služby. Zde bych rád také zdůraznil systém výpočtu vyrovnávací platby, který vypracovali právě pracovníci našeho odboru. Jeho kvalita je dávána za příklad i jiným krajům. Celý systém byl prezentován na sociální komisi Asociace krajů ČR a zástupci jiných krajských úřadů s našimi pracovníky často konzultují jeho využití u nich.

Celý systém má kromě jiného i tu výhodu, že nedochází k diskriminaci služeb podle zřizovatele. Naší snahou je, aby provozní prostředky byly vyrovnané ve všech zařízeních. Je přece naprosto jednou, jestli je zřizovatelem kraj, město nebo se jedná o neziskovou organizaci. Všichni pečují o klienty, kteří jsou občany našeho kraje. A pokud se týká seniorů, tak je nutné si uvědomit, že právě oni odevzdali tomuto státu svou práci a vytvořili hodnoty, které dnes využíváme. (Bohužel, někteří naši občané je i zneužívají.) Plně si proto zaslouží naši podporu a péči.

A ještě jedna skupina pracovníků působících v sociálních službách si zaslouží poděkování. Jsou to dobrovolníci, kteří docházejí do sociálních zařízení a zdarma pomáhají při práci, ať již přímo při práci pečovatelek, či jako společníci, kteří klientům čtou nebo je doprovázejí na vycházkách. Samostatnou kapitolou je i canisterapie, která pomáhá psychické pohodě seniorů i lidí se zdravotním postižením. Asi plným právem získala krajskou „Cenu Ď" dobrovolná canisterapeutka paní Lenka Strobachová z Domova u Biřičky v Hradci Králové, která zde pomáhá se svou fenečkou Amálkou (cavalier King Charles Spaniel). Právě „Cena Ď" je určitou formou poděkování těmto dobrovolníkům za jejich obětavou práci. Je škoda, že nemohou být oceněni všichni, ale počet nominovaných je pochopitelně omezen. A já osobně děkuji nejenom paní Strobachové, ale všem nominovaným a všem těm, kteří se práci v sociálních službách jakýmkoliv způsobem věnují.

(tl)
Zobrazeno 1058 x
Nahoru